A je to tu... To čeho jsem se nejvíc bála. Zrovna, když chodím s Honzou lepí se na něj nejvíc holek. Já se snažím nebýt až tak žárlivá, jenže v jeho případě to... prostě nejde! Kdo by nechtěl chodit s tak krásným a hodným klukem, jako je Honza! A navíc teď dostal práci pořadatele na brusláku a už vidím, jak mi ho tam bude každý očumovat... Achjo... Nerada to říkám, ale asi si ho budu muset víc hlídat. Je to můj miláček, a já nechci aby mi ho někdo prostě vzal!
Rozhodla jsem se, že půjdu na páteční diskotéku na ledě, kde měl být i Honza. Naštěstí měl být zatím jen na šatně. Takže mě tam i pustili zadarmo. Přišla jsem sice o půlhodiny později, ale myslela jsem že to bude lepší, když bude mít na začátku trochu Honza fofry. Jenže jsem přišla na šatnu a viděla sem, jak se s někým objímá. Vyvalila jsem oči. Ta holka toho okamžitě nechala a řekla "ÁÁÁ ty budeš určitě Klára že!? Já jsem tu zrovna zdravila Honzu! Neviděla jsem ho od 7 třídy od základky" No mě se možná trochu oddechlo. Stejně se potom Honzy zeptám jak to bylo. No přišla jsem k Honzovi sedla jsem si na pult a políbila jsem Honzu. Pak ta holka odešla na led a my jsme s Honzou byly sami. Tak skočil za mnou a sedli jsme si v šatně na lavičky a povídali si a líbali. Pak když lidé začli pomalu odcházet, tak jsem Vojtovi i trochu pomohla. Aby jsme to měli dřív hotovo a mohli k němu domů. Stíhali jsme bus, který nám jel přesně v 20:00. Přišli jsme k Honzovi. Jeho mamka nebyla doma, takže to bylo fajn. Honza šel do koupelny a já si všimla krásné zlaté knihy v jeho knihách. Vzala jsem ji a zjistila jsem, že je to Honzův denník. Neměla bych, ale koukla sem se. Bylo tam úhledně napsáno "Kláro Missová, s tebou chci být prostě navždy a to i přesto, kdyby nepřál na to každý. Vážím si těch minut co strávím s tebou, spolu jsme ti nejšťastnější. Jsi nešťastnější se mnou!" Dál sem už nečetla.. Stačilo mi to a bylo to vážně krásně napsané! Hoza přišel z koupelny. Pak sme si lehli do postele a pustili si na noťasu film. Já jsem usla jako první a když jsem se ráno probudila, čekala na mě snídaně do postele. Ja se zahihňala. Pak si Honza sedl a řekl. "Kláro... Chci ti dát svoje heslo od mého facebooku." Já něj jen zírala a pak sem řekla "Ale proč? Není to potřeba... Já ti Honzo věřím!" "Já vím, že mi věříš..." dodal Honza "Ale chci aby si to heslo měla." "Tak v tom případě ti dám i já to svoje" Řekla Klára s úsměvem. Možná Honza udělal dobře ale možná i špatně. Ale Kláru miloval A chtěl aby mu věřila.
Žádné komentáře:
Okomentovat